Cviky po mozkové mrtvici

To, že prodělaná mozková mrtvice dnes již neznamená konec, dokazují desítky pacientů, kteří i po tomto závažném onemocnění, získají zpátky téměř plnou hybnost. Jak doktoři často opakují, důležité je především přijít včas, léčba by se měla zahájit nejvýše do dvou až třech hodin.

Nicméně jsou i pacienti, u kterých se na onemocnění přišlo mnohem déle a i oni dnes vládnou svému tělu, téměř jako dříve. Nutno však podotknout, že je to stálo více úsilí. Klíč je totiž mimo jiné skryt v následné rehabilitaci.

Cviky po mozkové mrtvici je nejlépe zahájit, co nejdříve po prodělaném onemocnění. Setkat se můžeme s vyprávěním obětavých příbuzných či známých, kteří nemocné navštěvují denně v nemocnici a pomáhají jim s masírováním svalů malým míčkem, tak aby se do svalových zakončení pozvolna vracel cit.

K základním cvikům patří též nácvik převalování na bok, a to jak na stranu, která nebyla postižena záchvatem mrtvice, tak na stranu, u níž nastalo určité znehybnění. Pacienti by též měli trénovat sezení a následné chození s oporou.

Jako trénink v domácí péči se osvědčuje například loupání brambor, které umožňuje procvičit svaly rukou a zároveň pomáhá pacientovi zapojit se znovu do chodu domácnosti a nepřipadat si odstrčený.

Je ovšem dobré pokud s cviky pomůže i specialista, zajištěn by měl být trénink jemné motoriky, trénink rozumových dovedností a také používání kompenzačních pomůcek.

 

ZP

2 Komentářů to “Cviky po mozkové mrtvici”

  1. Roman Vybíral napsal:

    Dobrý den, prosím o pomoc.
    Mojí mamince je 88 let. I přes svůj věk byla mentálně byla naprosto bez problémů, čilá, aktivní, hodně četla, dokonce si ještě v pondělí nechala mým tatínkem, se kterým žije skoro 70 let a kterému je 93 let a je stejně aktivní, objednat naslouchátko. Jenže v pondělí kolem 16,30 prodělala mozkovou mrtvici, kvůli které doma (u rodičů) spadla a uhodila se do levé strany čela – těsně nad levým okem.Taťka mě telefonoval, že ji nemůže zvednout. Přijel jsem a do 20 minut od maminčina pádu jsem zavolal rychlou záchrannou službu. Přijeli do 15 minut, společně jsme maminku zvedli, posadili a připevnili na vozík, svezli výtahem, naložili ležící do sanity.
    Pak ji odvezli do 5 km vzdálené liberecké krajské nemocnice na urgentní příjem. Pak absolvovala CT a potom dle informace ošetřující lékařky činili standardní kroky k eliminaci trombu, jenže mamince se při tom velmi zvýšil tlak, kvůli kterému – dle sdělení lékařky – museli změnit postup, kdy pravděpodobně vážili priority, což v konečném důsledku znamenalo, že maminka ochrnula na levou polovinu těla a prý jí odumřela velká část mozku, takže bude do konce života ležící.
    Ještě včera mně mladá ošetřující lékařka sdělila, že se maminka už nejspíš neprobere, že má roky resp. že u těchto starých pacientů je průběh cévní příhody podstatně složitější a že – pokud vydrží – ji dají po několika dnech na neurologii na LDN. Včera spala celý den, vypadalo to, že paní doktorka ví, o čem mluví, nicméně dnes jsme u ní s bratrovou rodinou odpoledne byli, maminka nás vnímala, měla otevřené oči, svírala nás pravou rukou a reagovala na naše slova. Dokonce, když jsme po cca 2 hodinách řekli, že už půjdeme, nechtěla nás svým sevřením ruky pustit.
    Mluvit nemůže, ale vidím, že bojuje. Poraďte, prosím, zda ji lze pomoci dokud je čas. Existuje nějaký druh rehabilitace takto postižených starých lidí bez předsudků o tom, že staří nad 80 už by tady vlastně neměli být ..?
    Mamince dali pro odvádění moči cévku; nosem do žaludku výživu a dnes ji na nos připojili zvlhčený vzduch pro podporu dýchání. Polohují ji. Starají se o ni pěkně.
    Díky za to, že jste vydrželi až do konce a za eventuální info.
    S pozdravem
    RNDr. Roman Vybíral
    rvgis@seznam.cz

    • admin napsal:

      Dobrý den pane RNDr. Vybírale,

      je mi velice líto, co se Vaší mamince přihodilo. Pevně věřím, že se její stav zlepší!

      Poradila bych Vám podrobně prokonzultovat její stav s ošetřujícím lékařem. Ten Vám jistě objasní a doporučí nejvhodnější postup při léčbě. Zajímejte se, zda by jí nepomohla pomoc fyzioterapeuta, ergoterapeuta, či případně logopeda. Nenechte se v žádném případě odbýt a trvejte na neodkladné péči.

      Možná bych se současně obrátila také na specializované rehabilitační centrum. Domnívám se, že i tam Vám budou schopni alespoň poradit jak s maminkou pracovat, aby se její stav zlepšil.

      Přeji Vám, ať Vaše maminka bojuje a ať se brzy uzdraví!

      Za redakci,

      Veronika Jeřábková

Reagujte

Text